Nebe nebylo to jediné, co hořelo, když slunce klesalo k obzoru. Moje dívka, zářící opálením zlaté hodinky, proměnila celou pláž ve své pódium. A to bylo pódium. Vystavěné na šílených křivkách, s poprsím, které vzdorovalo logice, a zadkem tak působivým, že by zastavil provoz.

Ale hezké obrázky byly jen rozehřívačka. Tohle bylo opravdové dobývání. Můj foťák ji nejen zachytil; pohltil ji. Mezi záblesky si mé ruce nárokovaly vlastní území. Měl jsem ty dlouhé, silné nohy přehozené přes ramena, její kůži horkou na dotek, její rodidlko už vlhké a říkající mi, že foťák zdaleka nestačil.

Pak převzala kontrolu. Dívala se přímo do objektivu, výzva v očích, a pomalu pro mě rozevřela nohy. Nebyl to stydlivý pohled, ale plná, úmyslná podívaná. Nechala slábnoucí světlo zachytit každý intimní detail, zcela se nabízejíc oku fotoaparátu. Bylo to pozvání, syrové a nestydaté.

Úchvatná žena ozářená sluncem s kolosálním poprsím a monumentálním zadkem zažívá ohromující fotografické spojení.


Vpadli jsme do jeho rytmu. Ta myšlenka “fotografického sexu”? My jsme ji žili. Každá fotka byla hlubokým nárazem, každý nový póz hladovým posunem těl. Foťák zachytil vše: její ostře se nadechnutí, okamžik, kdy se její chladný modelový pohled rozplynul v čirou, zoufalou potřebu.

Tohle je jiný druh nahoty. Malujete světlem a zaostřujete celým tělem. A když jsem se zahloubil v ní, zatímco poslední sluneční paprsky pozlatily její kůži a oceán burácel… ten pocit je ve mně vryt, natrvalo.

Některé ženy se narodí, aby velet okamžiku. Nejenže ovládla scénu. Ovládla mě, ovládla můj objektiv a učinila zapadající slunce pouhým předskokanem.