Některé domy mají zvláštní schopnost uchovávat světlo - to pozdopodne, které se valí vysokými okny a obyčejné věci proměňuje v něco, co stojí za fotografování. Chodí naboso po dřevěném podlahovém parketu velkého domu s tou nechutnou jistotou ženy, která přesně ví, co bude následující hodina přinášet. On ji pozoruje z pohovky. Neříká ani slovo. Nemusí.

Co následuje, není to souložení, ne skutečně. Je to pomalá konverzace vedená výhradně dotyky. Přitáhne ji k sobě na klín a ona se tam usadí jako poslední kus puzzle, a místnost se ztichne tak, jak místnosti ztichnou, když dva lidé přestanou hrát a začnou se věnovat. Její tělo je takové, které činí fotoaparáty šťastnými: dokonalé prsy, které se pohybují s každým dechem, dlouhé nohy, které se skládají a rozkládají přes polštáře s elegancí, která nemá nic společného se snahou, a mezi nimi, kůže tak hladká, že vypadá jako leštěná - ani jedno vlas, nic než teplá, holá, měkká hladkost, která chytá sluneční světlo.

Samotný sex je krásný tak, že slovo "porno" zní téměř příliš malé. Pomalý rytmus. Skutečný oční kontakt. Její vlasy padnou dopředu, jeho ruce se učí její boky nazpaměť. Každá pozice je vybrána pro to, jak *vypadá*, nejen pro to, jak se cítí - oblouk jejího záda proti světlu z okna, tvar jejích stehenních svalů, okamžik, kdy zavře oči a naprosto se vzdá. Postupuje tak, jak postupují dobré věci: trpělivě, úmyslně, až se ticho promění v dech a dech se promění v něco, co lze slyšet z dalšího pokoje.

Potom se zvedne a vyleze na něj, a na chvíli se vše zastaví. Vezme ho do své ruky a pomalu posune svou dlaň podél jeho stydké kosti, přitlačuje ho proti sobě, proti nejvlhčí části jejího těla, láká a povzbuzuje ho současně, až je tvrdší než dříve. Teprve pak se posadí. Úplně, krátký výdech, a začne se pohybovat - jezdí na něm, dlouho a plně, ve svém vlastním rytmu. Její prsy se houpají s každým nárazem a pohled je stejně hypnotický jako rytmus sám: dokonalý tvar, těžké houpání, stíny, které se plazí po její kůži v večerním světle. Souloží s ním ostře a tvrdě, s tou jistotou, kterou má pouze žena, když přesně ví, co chce právě teď.

On vydrží, dokud může - a pak už nemůže. Hluboko uvnitř ní dospěje, a její záda se v posledním nárazu vyhnou. Fotoaparát se posune dolů, blíže. Extrémní záběr: její otevřená, hladká, čerstvě oholená pizda - a sperma, které pomalu vytéká z ní, tlusté a bílé, tekoucí po její kůži. Žádné střihy, žádné úpravy. Jen poslední snímek, který stojí za prozkoumání.

Na konci se slunce posunulo a ani jeden z nich to nezaznamenal. To je proč byl SexArt vytvořen - druh scény, kterou byste mohli zarámovat a pověsit na zeď, a přesto byste chtěli sledovat opakovaně.